Bílý program
Vážení přátelé,
opět se komplikuje úhrada tzv. bílého programu z veřejného zdravotního pojištění. Bílý program zahrnuje tyto základní zdravotnické prostředky – toaletní židle a vozíky, sprchovací židle a vozíky, sedačky a lehátka do vany, sedačky a stoličky do sprchy apod. Jedná se o zdravotnické prostředky rizikové skupiny I u kterých dle zákona 268/2014 Sb. dochází k samocertifikaci výrobce na základě splnění všech odpovídajících podmínek a vystavení certifikátu CE (výrobcem).
O úhradě tzv. bílého programu z veřejného zdravotního pojištění jsme jednali, a to někdy i dost bouřlivě, na různých úrovních a bylo nám přislíbeno, že bílý program bude alespoň po určitý čas hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Tento slib jsme obdrželi od Ministerstva zdravotnictví ČR, ale také od Komise pro zdravotnické prostředky, kterou jmenuje ministr zdravotnictví.
Současná situace je však zcela jiná. Prostředky bílého programu přestaly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění v souvislosti s novelizací zákona č. 48/1997 Sb. Na základě přechodného ustanovení skončila úhrada položek bílého programu k 1. 8. 2019. Při tvorbě novely zákona a znění kategorizačního stromu v roce 2018 byla na poslední chvíli tato skupina zdravotnických prostředků (dále jen ZP) vyřazena MZ ČR bez náhrady a komisi bylo sděleno, že je to rozhodnutí MZ ČR. Na naše připomínky nebyl brán zřetel v rámci urychlení schválení novely (časový pres). Bylo doporučeno jednat s MPSV ČR o zařazení těchto prostředků do seznamu kompenzačních pomůcek, hrazených z MPSV ČR.
Po jednání na MPSV ČR jsme upozorňovali, že jejich systém je odlišný a v této podobě není vhodný pro úhradu ZP bílého programu (individuální zdlouhavý proces, versus okamžité potřebě klientů a jejich množství a nízké ceně ZP).
Po našem jednání s ministrem zdravotnictví nám bylo přislíbeno řešení problému, a to formou zařazení bílého programu do skupiny 11 – nekategorizované ZP. Výrobci a distributoři požádali všechny zdravotní pojišťovny o koordinační schůzku. Kategorie 11 je primárně určena na inovativní ZP a i proces registrace do této skupiny tomu odpovídá. Zařazení bílého programu do skupiny 11 je sice nestandardní, ale v současné době asi jediné řešení, které vyžaduje i součinnost zdravotních pojišťoven.
Dne 20. 12. 2019 obdrželi výrobci a distributoři požadavky zdravotních pojišťoven na získání souhlasu od nich a následnou registraci. Celkový počet požadavků pojišťoven byl 23. Mimo zákonné požadavky, potřebné k registraci, byly vzneseny i požadavky na doložení úhrady ZP v jiné nespecifikované zemi EU (vypovídací schopnost úhrady v jedné zemi EU je jistě mizivá, Rumunsko versus Švédsko). Tato podmínka je i těžko splnitelná (není jak ji zjistit). Tuto podmínku odmítl Ústavní soud svým rozhodnutím v roce 2017.
Následně zdravotní pojišťovny vznesly požadavek, že Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) musí vydat rozhodnutí, zda prostředky bílého programu jsou vůbec zdravotnickými prostředky, aby mohly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Tento požadavek byl vznesen proto, aby se nepodařilo dohodnout, že bílý program nebude hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Je to podivný požadavek, protože Nařízení EU č. 2017/745 jasně stanoví, že pokud je nějaký předmět uznán jako ZP, měl by být uznáván i v ostatních členských zemích EU. SÚKL v minulém týdnu rozhodl o žádosti jednoho z distributorů, že pojízdná židle do sprchy není ZP a tudíž nemůže být hrazen z veřejného zdravotního pojištění, přičemž distributor tohoto zdravotního prostředku dokladuje, že tento prostředek je v řadě členských zemí uznáván jako ZP.
Vážení přátelé, toto rozhodnutí velmi komplikuje celou situaci. Distributor výše uvedené pojízdné židle se proti rozhodnutí SÚKLU odvolal, ale tím se významně oddaluje rozhodnutí o případné úhradě prostředků bílého programu z veřejného zdravotního pojištění. Je to velmi smutná a nepochopitelná situace, protože výdaje na zdravotnické prostředky bílého programu činily maximálně 60 miliónů korun ročně, přičemž zdravotní pojišťovny mají na svých účtech úspory ve výši 55 miliard korun. Je zcela nepochopitelné, že zdravotní pojišťovny chtějí šetřit na prostředcích, které používá poměrně omezený okruh seniorů nebo lidí s těžkým pohybovým postižením.
Řada zúčastněných postupovala tak, že pořád kladli překážky a říkali, proč to nejde, ale vůbec se nesnažili nalézt řešení. Jejich jediným stanoviskem je, že tyto prostředky má hradit MPSV ČR.
NRZP ČR při novelizaci vyhlášky č. 388/2011 Sb., formálně podala návrh, aby prostředky bílého programu byly zařazeny do kompenzačních pomůcek, hrazených z dávek pro osoby se zdravotním postižením. Samozřejmě jsme byli odmítnuti, protože současná legislativa to prostě neumožňuje. Dalším vážným argumentem je skutečnost, že podle vyhlášky č. 388/2011 Sb., se žádá o příspěvek na nákup kompenzační pomůcky, a to ve správním řízení, kdy musí být osoba posouzena posudkovým lékařem a rozhoduje Úřad práce. Celý proces je velmi zdlouhavý a v současné době vyřízení takové dávky trvá 6 měsíců a déle. To je pro lidi, kteří se dostanou do těžké životní situace vlivem zdravotního kolapsu nepřijatelné. V systému zdravotní péče lze prostředek bílého programu získat mnohem dříve, například již do měsíce.
Vážení přátelé, NRZP ČR tuto věc však nevzdává a bojuje dál. Rozhodli jsme se opět projednat tuto věc na zasedání Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením, které se uskuteční 17. 3. 2020. Postup řady aktérů v této kauze považujeme za nedůstojný.
Přeji vám všechno dobré.
Mgr. Václav Krása
předseda NRZP ČR